Skupinová iracionalita

"K vítězství zla stačí, když slušní lidé neudělají nic," zní slavný výrok Edmunta Burkeho. Každého z nás nutí se alespoň na sekundu zamyslet, co lze v dnešní době a za dnešní situace zabránit šíření zla. Obvykle vynecháme základní otázku: "Jak zlo rozpoznat?"" Proti zlu bojovali křižáci, když se vydali osvobodit Svatý hrob a proti zlu bojovali muslimové, kteří se jim postavili. Proti zlu bojovala Svatá inkvizice, zdivočelí jakobíni během francouzské revoluce a ruští bolševici, když drtili zbytky bělogvardějců. Obrovské oběti v boji proti "zlu" přinesli němečtí nacisté.

Je velmi dobře možné, že předchozí odstavec nevyvolal pochybnost v žádném ze čtenářů. My lidé máme tendenci bystře vnímat argumenty podporující náš světonázor zatímco opačné argumenty přehlížíme. Není divu, že nakonec máme pocit, že náš světonázor (= přesvědčení = víra) zcela odpovídá realitě. A často nás zlobí, že jiní lidé šíří světonázor zcela odlišný a že tito lidé jsou si jím jistě stejně skálopevně jako my.

Kořeny tohoto paradoxu se nalézají ve skupinovém chování. Skupina lidí se společným cílem má tendenci "usměrňovat" své členy, pokud se ti odváží ventilovat nekonformní názory. Jste-li ateista, zkuste v přítomnosti dalších ateistů vyslovit obavu z posmrtného trestu, jste-li stoupenec pravice, zkuste pochválit mezi dalšími pravičáky socialistického politika, jste-li křesťan, vyslovte pochybnost o neposkvrněném početí, jste-li volič levice, zkuste doporučit snížení daní bohatým. Pravděpodobně se do takého experimentování nikomu ani nebude chtít. Zkuste si takovou situaci aspoň představit a nejspíš zjistíte, že i zde funguje jakýsi vnitřní blok. Ten nám brání vyslovovat "svatokrádežné" myšlenky a bořit jednotu naší skupiny.

Lze skupinovou iracionalitu odhalit a případně určit její intenzitu? Ano - obzvláště iracionální skupiny, bez ohledu na to v co její členové věří či proti čemu bojují, mají větší sklon k demagogii. Odhalí je způsob, jímž komunikují. Čím iracionálnější postoje zastávají, tím agresivněji se brání konfrontaci s realitou. Členy takovýchto skupiny jsou obvykle osoby trpící pocitem nízké sebeúcty. Ze všech sil se snaží tento pocit vykompenzovat. Lpí na své skupině a silně perzekuují jiné členy skupiny za vyjádření nesouhlasu s názorem ostatních. Čím zakomplexovanější jsou členové skupiny, tím agresivněji se projevují. Dále se více upínají k symbolům, uctívají vůdce či dávného zakladatele a vroucněji upírají zrak k "vyšším" ideálům. V jejich řeči a psaném textu se vyskytují slova spadající do následujících sedmi kategorií:

1. Agresivita: Členové iracionální skupiny mají sklon vyhraňovat se proti okolí. Jsou vynalézaví při vymýšlení hanlivých nálepek.

2. Prodej iluzí: Časté zdůrazňování hodnot, ke kterým skupina vzhlíží. Čím mlhavěji jsou hodnoty definované, tím lépe.

3. Dogmatismus: Černobílé vidění světa se odráží v použitém jazyce. Vše je "absolutní", "naprosté" či "nezpochybnitelné".

4. Zaštiťování se kolektivem: Každá ideologie je kolektivní. Čím iracionálnější skupina, tím spíše slouží svým členům jako zdroj sebeúcty. Ve skupině se každý cítí mnohem silnější, proto často cítíme slůvko "my".

5. Ideologičnost: Domnělé nepřátele je nutno označkovat. Proto jsou časté výrazy končící na -ismus a -isté.

6. Používání slov jako krev, smrt, boj: Fanatik nežije, fanatik neustále bojuje. To se odráží v jeho mluvě.

7. Odkazy na symboly: Člen iracionální skupiny nežije v reálném světě. Svůj ideologický svět buduje prostřednictvím symbolů jako je vlajka, znak atd.

Pro každou kategorii jsem sestavil seznam vyhledávaných výrazů. Ten obsahuje více než tisícovku slov a slovních spojení. Díky tomu přidání či ubrání několika výrazů nemá velký vliv na konečné výsledky analýzy.

Výsledný koeficient jsem spočítal sečtením výrazů v daných kategoriích (pouze dogmatismus snižující výrazy se odečítají) a jejich vydělením celkovým počtem slov v textu.

Odpovědi na některé otázky týkající se analýzy lze najít v článku Jak se analyzuje demagogie?

Analýza textů politických stran, církví a občanských spolků ukázala, že mezi jednotlivými kategoriemi existuje úzký vztah. Čím více nalezneme v textech některého uskupení agresivních výrazů, tím v nich můžeme očekávat výrazů ze zbývajících šesti uskupení. Výskyt výrazů je nezávislý na ideologii. I radikální část vyznavačů individualismu se zaštiťuje kolektivem, zatímco nejhorlivější hlasatelé lásky sklouzávají k agresivitě.

Dále existuje vztah mezi nalezeným počtem výrazů a chováním uskupení. Na příkladu českých politických stran jsem ukázal, že nejvíce iracionální strany (tedy ty s největším počtem hledaných výrazů) zároveň nejméně ochotně mění své předsedy, nerady pouštějí ženy do svých vysokých pozic a na své kandidátky ženy, mají větší sklon k věkové diskriminaci a méně pracují ve sněmovně.


TOPlist
Počítadlo.cz
[CNW:Counter]